Vždy žoviální kouč Vondra: Nepotkali jsme soupeře, který by nás přehrál

29. 4. 2017

Muži B

4 minuty čtení

Béčko před časem posunul o dvě soutěže výš a je o něm známo, že to je trenér, který neprohrává. Nyní dokázal Viktor Vondra poprvé se svým týmem triumfovat také v divizi. Jak se populární Viki ohlíží za letošním vyvedeným ročníkem? A koho by rád viděl v áčku?

Viki, s béčkem jsi postoupil o několik lig výše, ale vítězství v divizi vám ještě chybělo. Co na tento úspěch říkáš?
„Ahoj Gusto, co na to říct, kdybychom nebyli jelita, tak tu soutěž musíme vyhrávat každý rok. Je ale pravda, že letos měla suveréně nejhorší úroveň za poslední leta. Tím se nám cesta za „titulem“ hodně usnadnila. Nechci nikomu sahat do svědomí, ale fakt, že do NFL postoupily Kobylisy s Wizardama mě děsí.“

Kdo byl v průběhu sezony vás nejtěžší soupeř, který vás nejvíce prověřil?
„Nikdo, nepotkali jsme soupeře, který by nás v něčem přehrál. Zápasy, ktere jsme ztratili, jsme si prohráli sami. V sezoně jsme dvakrát prohráli s Kolínem, ale k tomu se nechci vyjadřovat. Kdo mě naopak hodně potěšil byl Benešov, mladý kádr, který chce hrát florbal. Berou to tam vážně a zápasy s nimi byly určitě nejhezčí v sezoně. Mrzí mě, že nepostoupili, ale věřím, že se jim to povede v nadcházející sezoně.“

Do týmu se zapojili v průběhu sezony někteří noví hráči, jak hodnotíš jejich přínos?
„Je to tak, přínos je to hlavně pro ně a pro jejich rozvoj, jde o mladé kluky, keří potřebují hrát co možná nejvíc, aby neměli čas na blbosti.“

Do áčka se už loni zapojil Petr Hartman. Jsou v tvém týmu hráči, kteří kdyby třeba více trénovali, také by mohli projít do kádru A týmu?
„Ano, Petr Hartman, hvězda z moravské vesnice, která si myslí, že v benfice není žádná taktika a jednotný herní styl. Spíš si ale myslím, že si toho jen nevšiml. Taktika v benfice je důmyslně propracovaná a sahá často za hranice lidského chápání a pro nováčka v týmu to může být složité, zvlášť, když nejste raketový vědec a celý den si jen hrajete s autíčkama (usmívá se). Jinak je v týmu určitě pár kluků, kteří by ani nemuseli trénovat a mohli hrát za áčko, ale z důvodů pracovní vytíženosti to nejde. No a pak je tam jeden malej kluk, kterej se pořád jen na něco vymlouvá, ruce má zlatý, ale je to lenoch. Odehrál hodně zápasů za céčko, myslím, že ho znáš. Osobně bych taky klidně áčku pomohl, ale bohužel mě vedení klubu, ve kterém hraji, nemůže uvolnit.“

Jak vidíš v budoucnu zapojování mladých hráčů z juniorů?
„Zapojování bude, musej hrát, až se z nich bude kouřit.“

Céčko také dokázalo vyhrát svou soutěž a bude hrát o ligu pod vámi. Dá se tedy říct, že mužská základna je na Vinohradech velmi silná?
„Co do objemu je určitě velmi silná. Ne, je dobře, že záložní týmy hrají pro ně nejvyšší možné soutěže, ale výhodu v tom vidím převážně pro mladší kategorie, na to aby se v béčku nebo céčku rozehrávali hráči pro A tým jsou to pořád málo kvalitní soutěže.“

Instagram

SKV Florbal

Společně K Vítězství

Začali jsme v partě kamarádů a malé tělocvičně o pár metrech. Postupem času se z nás stal velký klub, hrající elitní soutěže - Superligu mužů a 1. ligu žen.
Přesto jsme si však zvládli uchovat to nejdůležitější - rodinnou atmosféru a unikátní duch SKV.

Naším domovem je sportovní areál Sokola Vinohrady v samém centru Prahy. Místo s nesmazatelnou historií. Jsme hrdí, že jako součást Sokola můžeme psát její další kapitoly.