Ve vedení klubu jsi aktivní už dlouho, můžeš ovšem osvětlit, kdy a proč nastalo povýšení do funkce místopředsedy?
„Důvod je jednoduchý. Dosavadního místopředsedu Michal Pazderu potkala ta nejradostnější událost (narození dcery) a následně se s celou rodinou přestěhoval mimo Prahu. Ještě jednou bych tímhle chtěl Michalovi poděkovat za všechno, co pro SKV odvedl jako hráč, trenér i funkcionář. Je pravda, že ve vedení jsem aktivní už dlouhou dobu, myslím, že se pomalu blížím k deseti letům. SKV znám jako své boty ze spousty směrů a pozic a je to takové moje druhé doma. Dávalo smysl, že se ukázalo na mě. Ale pozor, nebral jsem to jako danou věc, několik dní jsem si na rozmyšlenou dal. Proces předávání jako takový byl delší, ale oficiálně jsem byl zvolený v březnu 2021.“
Jaké cíle a vize se budeš snažit z této pozice naplňovat?
„Ve vedení jsme tým - skupina lidí, která se bez nároku na odměnu snaží SKV směřovat podle svého nejlepšího vědomí a možností, které jsou v danou chvíli k dispozici. A na tom se nic nemění, přestože mám u sebe teď napsáno ‚místopředseda‘. Potenciál, který v SKV vidím (je spolu se všemi zážitky, které jsem díky němu prožil, a lidmi, kteří v něm jsou) tím důvodem, proč mu věnuji tolik času. Jsme v unikátním areálu, v klubu máme a v minulosti jím prošla spousta skvělých lidí, úspěšných ve svých oborech. Využít tenhle potenciál, to je ta pravá výzva. Osobně chci vidět SKV sportovně úspěšné a jako dobrou florbalovou adresu, na které vyrůstají opravdoví sportovci. To nejde bez toho, aby klub byl silný co se týče zázemí a ekonomiky a možností pro sportovní přípravu, aktivní ve vztazích s partnery, městem, školami nebo Sokolem a jeho dalšími oddíly. Tenhle důležitý základ pak způsobuje, že členové a rodiče klubu rádi věnují svůj čas, cítí se v něm dobře a chtějí mu pomoci. Když se klub lidem věnuje, vždycky mu tu péči lidé rádi vrátí. Takže té práce je spousta, a nikdy o ní nebudeme moct říct, že je ukončená. ‚Co se hýbe, žije, co stojí, to hnije,‘ říkal Baťa. Takže bych byl moc rád, aby se náš klub hýbal a žil.“
Jak těžké výzvy má vedení vinohradského florbalového oddílu bezprostředně před sebou?
„Když pominu následky pandemie, vnímám spíš dlouhodobé výzvy než ty bezprostřední. Vidím velkou výzvu v rozšíření členské základny a možností ke sportovní činnosti. Nemyslím teď jen vylepšování zázemí v našem areálu Sokola a nábory místních dětí, ale měli bychom o sobě dát vědět i jinde. Druhou výzvou je postupný přechod do stavu, kdy se každodenní činnost klubu opravdu zprofesionalizuje. Spoustu práce zvládneme tak jako doteď nadšením, ale ty nejsou nekonečné. Ve finále na tyto věci budou potřeba lidé a peníze. A práce na rozšíření partnerské struktury a podpory města proto bude další výzvou, která bude hodně důležitá. Musíme být připravení naší činností dokázat, že si tuto podporu zasloužíme, že máme co nabídnout a že má smysl SKV podporovat. Pokud tyhle tři výzvy zvládneme, budeme zase o krok blíž k tomu, aby bylo SKV silným klubem. Neztratit po cestě za těmito výzvami naši klubovou DNA, pro kterou nás mají lidi rádi, to je taková moje osobní výzva. Ale čekají nás i ty vyloženě příjemné věci. Přes všechen stres je to pro mě osobně třeba superliga jako taková. Jsem rád, že se můžeme mezi 14 nejlepších týmů u nás řadit. Jsem taky zvědavý, co předvedou naši junioři v nejvyšší soutěži. Těším se ale i na oslavy 25 let klubu, které si určitě užijí všichni členové a věřím, že zvládneme letos SKVělý den a mnoho dalších celooddílových akcí.“
Postcovidová doba bude těžká pro všechny sportovní odvětví a pro řadu klubů. Jakou cestu pro restart sportovní činnosti zvolilo SKV?
„Budu nám všem držet pěsti, aby to opravdu byla doba postcovidová. Aby se mohlo už natrvalo bezpečně a bez problémů sportovat. Restart činnosti byl jednou z nejdůležitějších bodů. Snažili jsme se co nejvíc dětí udržet u činnosti, nabídli jsme letní tréninky a snížené příspěvky. Trenéři v době covidu, ale i v době restartu odvedli spoustu skvělé práce. Proběhl tradiční kemp i účast na mládežnických turnajích. Hlad po pohybu tu je a ukazují to i čísla z online náborů, do kterých jsme se letos opřeli. Na ty je nyní potřeba navázat a dát možnost dalším dětem, aby u nás mohli sportovat. Když děti udržíme a přilákáme další, teprve pak budeme moct říct, že jsme pandemii přečkali.“
Letos nejsi součástí A týmu v letní přípravě. Můžeš říci proč a co tě případně čeká?
„Důvodem je zdraví. Několik let zpět mi operovali menisky v pravém koleni, tentokrát se k nim přidal do party utržený přední křížový vaz. Po každém zápase nebo těžším tréninku jsem kulhal a trénoval jsem pod bolestí. Po konzultaci s dr. Novákem a magnetické rezonanci z toho rezultovala plastika vazu. Mimochodem v částečné narkóze je to zvukově i vizuálně docela zajímavý zážitek. Mám po operaci, za pár dní snad odložím berle a vrhnu se do rehabilitací. Ale jestli to v budoucnu bude na hraní florbalu, o tom teď moc nepřemýšlím. Čas je však neúprosný, a přece jen už nejsem žádný jungerspieler. Teď se chci zase hlavně bezbolestně rozběhnout.“
Budeš se nějakým způsobem věnovat brankářům Vinohrad a předávat jim své zkušenosti?
„Logicky se to nabízelo a kývnul jsem na to starat se coby trenér brankářů o zbylé přeživší v A týmu. Primárně budu mít na starosti brankářskou čtveřici u áčka, pokud se osvědčím a budu mít kapacitu, rád bych to rozšířil i na mladší kategorie, ale nechci to v tuhle chvíli slibovat. Pozice brankáře je pro nás klíčová. Pokud se má SKV měřit s nejlepšími týmy u nás, musí mít v brance jistotu a hráče, který bude průměr ligy převyšovat a bude tým táhnout. Svého času toho byly například Otrokovice zářným příkladem. Chtěl bych pomoct k tomu, aby v našem brankovišti takhle výrazná osobnost byla.“
Vinohrady letos opět o dost omladily svůj kádr a do týmu přišli nadějní mladíci včetně brankáře Musila z Mladé Boleslavi. Je to cesta, kterou se chce SKV dlouhodobě vydat?
„Neřekl bych, že je to úplný trend. Postupné obměně kádru se žádný tým nevyhne. Je pravda, že u nás byla v poslední době ta výměna výrazná, ale snažíme se mít výhled pro strukturu týmu na dalších několik sezon. U zapracování nových hráčů se díváme vedle jejich dovedností i na to, aby byli schopní u nás strávit více let, aby se postupně mohli stát pevnou součástí týmu a klubu, a aby se lidsky ztotožnili s tím, do jakého prostředí přichází. Je pro mě ale důležité, aby nám v týmu zůstávali i zkušení hráči, kteří nasáli atmosféru předchozích let. Mluvím teď o lidech jako jsou Zbyněk a Ondra Stuchlíkovi, Petr Hartman nebo Lukáš Lanc. Jsou fyzicky na vrcholu sil, zvolili si pro své florbalové kariéry náš klub, který jim přirostl k srdci, a jsou nositeli nějakého kódu týmu, jeho ducha. Jedním z mých cílů je, abychom vytvořili pro tým takové podmínky, aby tihle kluci v produktivním věku mohli a chtěli svůj přínos pro SKV odvádět v maximální míře co nejdéle a své kariéry u nás i zakončili. A třeba pak pokračovali dál v klubu v jiných rolích.“
Zároveň se podařilo přihlásit juniorský tým do nejvyšší soutěž. Můžeme za tím vidět dlouhodobý cíl v podobě výchovy vlastních hráčů pro superligu?
„Jasně, vždyť koho si vychováš doma, toho nemusíš kupovat. A když se zeptáš trenérů mládeže, často ti řeknou, že právě tohle je jejich odměna. Vidět kluka (nebo holku!), kterého učíš držet florbalku, jak o pár let později běhá po superligovém hřišti. Juniorská liga je i součástí toho, co už jsem zmínil - že chceme být dobrou florbalovou adresou. Pro mladé hráče je to signál, že zde chceme dělat florbal naplno a že když v našem klubu jsou, případně do něj přijdou, mají před sebou cestu, po které mohou k superlize dojít. Samotné přihlášení nejvyšší soutěže nám ale nezajišťuje příchod připravených hráčů k A týmu. Na celkové připravenosti mladých hráčů pro mužský florbal musíme zapracovat. S fyzickou částí jsme to s realizací nové posilovny už nakopli, ale jako další aspekty by měly následovat hlava, taktická příprava, odpovědnost k sobě a týmu a hlavně vůle obětovat sportu to, co je třeba. A tady budu zatím kritický, i když věřím, že jsme na dobré cestě. Strašně mě štve, když vidím, že ta vůle věnovat svůj čas tomu, abych byl součástí A týmu SKV, je velmi často u lidí příchozích zvenčí na výrazně vyšší úrovni než u kluků, kteří u nás vyrostli a mají se o to prát. Cesta pro naše hráče tu jednoznačně je, ale nemohou na ní hledat zkratky, tak to prostě nefunguje.“
Na jakých příčkách bys Vinohrady v nadcházející superligové sezoně viděl nejraději? Poslední sezona se výsledkově moc nevydařila, přesto současní trenéři dostali prostor a klid na další práci...
„Samozřejmě na co nejvyšších. Cílem je dostat se do play off, v letošním ročníku po jeho rozšíření tedy do desáté příčky po základní části. Michal s Davidem jsou z lidské stránky skvělí chlapi a po florbalové stránce vědí, co je v superlize nutné. Troufnu si říct, že k našemu týmu padli jako ulití a jsem rád, že je v klubu máme. Že umí trénovat, to při standardní sezoně také ukázali. V kombinaci s Bolkem, který letos po roční odmlce převzal fyzickou část přípravy, tvoří dobrý tým. Doufám, že svou práci v sezoně spolu s kluky náležitě prodají.“