Co tě vedlo k rozhodnutí ukončit svou kariéru ve vinohradském áčku?
„Tak nějak jsem k myšlence ukončit aktivní hráčské působení u A týmu došel postupem času. Dával jsem si dohromady věci pro a proti. Vedle generačního rozdílu v kabině byla nejhlavnějším důvodem především časová náročnost hraní za A tým. Zjistil jsem, že pokud mám držet krok s mladšími spoluhráči a protihráči, tak je třeba tomu sportu dávat víc, než co stačí mladým. To znamená víc tréninků než je společných, což není slučitelné s mým profesním a osobním životem.
V uplynulém roce jsi se navíc musel potýkat se zraněním...
„Na konci listopadu 2021 natrhl šlachu v chodidle a vypadl na dva nejdůležitější měsíce v sezoně z tréninku. Kluci se v tu dobu sehrávali v lajnách a ladili se na play down. Já se vrátil do tréninku někdy v únoru s tím, že se pokusím ještě zapojit, dohnat fyzičku a zasáhnout do play down, ale pak jsem byl covid pozitivní a na deset dní out. Ve zkratce, i když jsem byl během play down zdravý, tak jsem prostor nedostal. Uvědomil jsem si, že nejsem v kostře týmu. Dalším momentem byla vyhraná serie proti Pardubicím, kterou kluci zvládli na jedničku. Osobně jsem nechtěl končit kariéru neúspěchem a vyhraná série s Pardubicemi mi zjednodušila rozhodnutí. A vlastně posledním takovým momentem, kdy jsem si řekl, že je vhodná doba udělat tečku za svým působením u A týmu, bylo uvědomění si, že jsem byl kromě neúspěchů i u všech větších historických úspěchů SKV, kterých šlo dosáhnout v rámci možností klubu v nejvyšších soutěžích.“
TÝMOVÉ MILNÍKY, U KTERÝCH BYL LUKÁŠ LANC:
- Vyhrané play down 1. ligy (2010/11)
- Vyhrané play off 1. ligy a postup do superligy (2013/14 a 2017/18)
- Vyhrané play down superligy (2018/19)
- Čtvrtfinále play off superligy (2019/20)
- Výhra na Czech Open (2013)
Na Vinohradech jsi toho zažil opravdu dost, ale pojďme postupně. Jak se tenkrát zrodil tvůj přesun do SKV?
„To už je hodně dávná historie, ale pokud si dobře pamatuji, tak se psala sezona 2010/11. Tou dobou jsem byl ještě hráč Sparty, kde jsem nepatřil mezi oblíbence tehdejšího trenéra A týmu a herní vytížení nebylo dle mých představ. Poohlížel jsem se tedy po možnostech, jak hrát víc. Z dob studií jsem se znal s Alešem Stavjaňou (tehdejší stabilní hráč A týmu Vinohrad), kterého jsme oslovil s tím, jestli bych mohl zajít na trénink Vinohrad a zkusit zaujmout. Tímto Alešovi děkuji za zprostředkování možnosti zanechat v SKV stopu.“
Jaká byl tvůj první neúplný ročník v Rieger aréně?
„Hned první půl sezona po přesunu ze Sparty byla hodně divoká. Z vidiny toho, že pomůžu klukům do play off, se stal boj o přežití v 1. lize. Boj to byl doslova, protože v průběhu playdown jsme se dostali do situace, kdy jsme byli pár minut od sestupu o ligu níže, když jsme prohrávali s Českými Budějovicemi v rozhodujícím pátém zápase snad o 3 nebo 4 branky v průběhu 3. třetiny, ale nakonec se nám to podařilo obrátit a vyhrát 5:4 golem Dalibora Nigrina (současný prezident klubu) z poloviny hřiště a tím zachránit na Vinohradech první ligu. Další sezona byla větší seznámení se s 1. ligou, která vyvrcholila play-off částí s neopakovatelnou diváckou kulisou. Začalo to serií se Znojmem a vyvrcholilo to serií se Spartou. Pamatuji si, že na domácí zápasy se Spartou byla návštěvnost okolo 400 lidí a na poslední pátý zápas na Podvinný Mlýn dorazilo něco přes 800 diváků, možná víc. Rozumím, že v současných relacích to tak nevyzní, ale v roce 2012 to bylo na 1. ligu něco vyjímečného.“
Sokolu se podařilo postoupit do nejvyšší soutěže až v roce 2014 pod vedením Jana Pazdery. Už předtím ale SKV odehrálo několik památných sérií v play off. Co ovšem tenkrát před rokem 2014 k postupu chybělo?
„Podle mého předchozím pokusům o postup chybělo to, co přinesl právě Honza a s ním nově příchozí hráči - ambice, soutěživost, disciplínu a kreativitu. Jak už to tak bývá, s příchodem nového trénéra došlo i k obměně týmu včetně příchodu několika talentovaných hráčů, se kterými měl Honza historicky navázané dobré vztahy. Mezi ty klíčové postavy pro nadcházejících několik let SKV si dovolím zařadit především bratry Stuchlíkovy.“
Zažil jsi dva postupy do nejvyšší soutěže, a sice v sezonách 2013/14 a 2017/18. Dají se oba nějakým způsobem porovnat a jak na za těmito dvěma úspěšnými sezony, kdy jsi byl jedním z tahounů, ohlížíš?
„Vidím tam dvě podobnosti. Jednou je, že se nám podařilo ve zmíněných sezonách play off vyhrát a postoupit přímo. Druhou podobností jsou semifinálová série (2013/14) proti České Lípě a čtvrtfinálová proti Karlovým Varům (2017/18). V obou sériích jsme byli nohou a půl od vyřazení z play off, ale v obou případech jsme se dokázali vzchopit a vývoj rozhodujícího utkání otočit. V sérii s Českou Lípou v sezoně 2013/14 se ještě hrálo na tři vítězná utkání. Za stavu 2:1 na zápasy pro Českou Lípu se hrálo na Vinohradech a ještě v čase 47:01 jsme prohrávali 3:6. Za následujících 13 minut se nám podařilo utkání otočit a vyhrát 7:6. V předchozí otázce ses mě ptal, co nám chybělo k postupu v předchozích sezonách, a já se zmiňoval o změně přístupu a nových hráčích. V tomto utkání završil hattrick Zbyňa Stuchlík gólem na 7:6 v čase 59:36. Tím se nám podařilo udržet v boji o postup do superligy. Dál už není třeba psát, jak celé play off dopadlo.“
A co postup v roce 2018?
„V souboji s Karlovými Vary jsme na tom byli podobně. Znovu se hrálo na tři vítězná utkání. První dvě v Karlových Varech jsme dostali náklep (3:7, 3:13). Zápas od vyřazení jsme šli do třetího zápasu, který jsme vyhráli 9:8 a nakonec to dotáhli do vítězství v sérii 3:2 na zápasy, v posledním duelu jsme vyhráli znovu 9:8. V obou těchto play off jsme byli velmi blízko od vyřazení, ale splečnými silami jsme série nakonec otočili a umožnilo nám to se následně poprat o postup do superligy. To je ta druhá a hlavní podobnost.“
V sezoně 2019/20, kterou nakonec zastavil koronavirus, se Sokolu poprvé v klubové historii povedlo postoupit do play off. Byl to jakýsi dosavadní vrchol SKV, kdy se podařilo vše vyladit směrem k tomuto milníku a co za tím bylo?
„Z mého pohledu se jednoznačně jedná o největší úspěch v prozatimní historii klubu. Neřekl bych, že se nám podařilo něco konkrétního vyladit. Možná snad jen golový apetit Lukáše Gregora. Nicméně jsme bodovali v zápasech, ve kterých se s námi moc nepočítalo. Ta sezona, pokud si pamatuji dobře, byla extrémně vyrovnaná a týmy mezi 7. až 12. místem dělilo nakonec pět bodů. Neměli jsme postup úplně ve vlastních rukou a museli se spoléhat mimo jiné na výsledek zápasu Liberec - Sparta, který nám nakonec hrál do karet. Pamatuji si, že jsme koncovku zápasu sledovali na mobilech přímo na palubovce v České Lípě. Výsledek pro nás dopadl dobře a my mohli slavit historicky první postup SKV do play off nejvyšší soutěže. Doufám, že na to kluci v budoucnosti navážou.“
Na jakou sérii play off nebo play down budeš vzpomínat nejvíce? Která byla z tvého pohledu nejvíce památná?
„Rád vzpomínám na play off sérii proti Spartě ze sezony 2011/12 i kvůli divákům a atmosféře, kterou dokázali na zápasech vytvořit. Pro nás ta serie bohužel nedopadla vítězně. Pak samozřejmě na ty v postupových sezonách 2013/14 a 2017/18. Nemůžu zapomenout také na play down po mém příchodu. A asi málo kdo ví, že v sezoně 2015/16 jsem v play down působil i na lavičce SKV jako trenér spolu s Michalem Dolejšem při seriích proti Litvínovu a Kladnu.“
Byl jsi pověstný svými ránami a góly z dálky. Kterou branku bys vybral jako nejhezčí nebo nejpamátnější?
„Abych řekl pravdu, tak nevím. I přesto, že jsem těch golů moc nedával, tak nevím, který bych vybral. Na tohle mám špatnou paměť a trošku mi to splývá s góly mých spoluhráčů.“
Na Vinohradech jsi působil nepřetržitě od sezony 2010/11. Přirostl ti klub a atmosféra v něm k srdci?
„Když se ohlédnu zpět, tak jsem nestrávil v žádné jiné instituci tolik let jako právě v SKV. A to do toho zahrnuji základní školu, vysokou školu i pracovní život. To už samo o sobě něco znamená a během těch 11 let působení v A týmu SKV jsem si k celému klubu určitý vztah samozřejmě vybudoval. Působí v něm mnoho schopných lidí s talentem, kteří mají vůli posouvat tento, v mých očích stále amatérský sport, kupředu v nelehkých podmínkách. Mají moje uznání.“
Máš nějakou historku ze svého angažmá, která se ti vybaví jako první?
„Těch historek je mnoho a myslím, že by měly zůstat nezhmotněny. Ale určitě by tam bylo něco z oslav po postupech, trenérské etudy na lavičce A týmu, týmové porady během příprav na zápasy a další.“
Plánuješ být i nadále nablízku vinohradskému klubu? Případně čemu teď budeš více věnovat svůj čas?
„Minimálně v pozici člověka, který bude z povzdálí sledovat zápasy jako divák, ano. Ostatní ukáže čas. Jak jsem zmiňoval na začátku, jedním z hlavních důvodů ukončení aktivního působení je časová náročnost, která se nedá skloubit s pracovním a osobním životem. Budu se věnovat rozšiřování svých kompetencí směrem k mému zaměstnání, osobnímu životu a také více jiným koníčkům a zálibám, které jsem posledních 20 let hraním florbalu zanedbával.“
Co bys na závěr vzkázal příznivcům a členům SKV?
„Chtěl bych jak členům, tak příznivcům v první řadě poděkovat, že mě kdysi přijali pod jednu střechu a umožnili mi být součástí oddílu. Speciální díky patří všem trenérům a spoluhráčům, se kterými jsem měl tu možnost nastoupit a zahrát si s nimi. Nebudu tady všechny jmenovat, protože za a) to nikoho moc nezajímá a za b) by to byl strašně dlouhý seznam. Členům SKV bych vzkázal, že bez hodně energie, vůle, entusiasmu a odhodlání to nepůjde. Vše toto bude potřeba k tomu, aby se SKV dostalo mezi nejlepší nebo se mezi nejlepšími udrželo. Příznivcům SKV přeji hodně radosti z výsledků.“