Jak bys zhodnotil sezonu juniorek, která byla vůbec první pro SKV v elitní lize?
„Sezona byla pro všechny úplně jiná než ty předchozí. Přehnaně vysoká očekávání jsem od prvního ročníku neměl. Primárně jsem chtěl, aby se holky naučily hrát proti nejkvalitnějším týmům, které v domácí lize máme. Pokusit se konkurovat české elitě nás i tak často dostávalo pod tlak. Nakonec jsme se s novou situací dobře vyrovnali a závěr sezony jsme uhráli se ctí.“

Vrcholem ročníku bylo play off, ve kterém jste nejprve vyřadili Spartu a následně nestačili na pozdějšího vítěze Chodov. Byl to ten správný vrchol sezony, ve kterém si holky vyzkoušely hrát „zápasy o všechno‘?
„Pro nás první ligové play off vůbec, něco co nikdo z nás doteď nezažil. Příprava na něj samozřejmě byla trochu specifická, ale určitě jsme neměnili již zažité věci. Ještě pár kol před koncem základní části to s námi vypadalo velmi špatně, nějakou dobu jsme totiž obsazovali poslední příčku tabulky. Po Novém roce se nám podařilo upevnit si 16. místo a do prvního kola jsme si zajistili derby se Spartou.“

Jaká byla série s pražským rivalem?
„Vzájemné utkání v základní části mělo určitou kvalitu, a proto jsme se na vyrovnanou sérii těšili. Cestu do dalšího kola jsme si ale značně zkomplikovali prvním utkáním, i přesto jsme ale věřili, že to můžeme dokázat. V tu chvíli jsem z hráček cítil velkou sílu, tým byl odhodlán udělat pro úspěch maximum a odměnou za to byl následný postup do výběru soupeřů. Bylo téměř jasné, že si nás vytáhne jeden z trojice pražských týmů Chodov, Bohemians, Black Angels. Nakonec jsme byli volbou Chodova a před námi stála obrovská výzva. Věděli jsme, že rozjetý Chodov bude náročným soupeřem, nechtěli jsme ale nijak měnit herní styl. Chtěli jsme vlastní hrou být co nejlepším soupeřem a já si jsem jistý, že se nám to podařilo.“

Cítíš celkově výkonnostní posun, co se dívčích kategorií SKV?
„Dívčí kategorie SKV teď zažívají velké věci. Snažíme se práci maximálně zkvalitnit a udělat si jméno právě mezi elitními týmy. Celý tento proces však bude nějaký čas trvat, to je ale v pořádku. Je jasné, že neuděláme několikaletý progres za týden. Nicméně věřím, že cesta, po které jsme se vydali, je správná a jsem přesvědčen, že všichni, kteří se na tom podílí, odvádí maximální a především dobrou práci.“

Pojďme se ohlédnout také za sezonou dorostenek. Jaký měly rok?
„Sezona dorostenek také nebyla jednoduchá. Většina dorostenek totiž nastupovala a doplňovala tým právě v 1. lize juniorek, měly tedy několikanásobné vytížení. I přesto jsme většinu zápasů zvládli a za to patří holkám velké díky.“

Ty sám jsi už před časem odstartoval svou trenérskou kariéru. V uplynulém ročníku jsi měl na starosti právě dorostenky a juniorky a ještě jako asistent jsi působil u ženského áčka. Jak zatím hodnotíš svou trenérskou kariéru?
„Nějaká doba už to je a rád na své začátky vzpomínám. I přesto, že jsem nějaký čas o trénování přemýšlel, tak jsem se k této práci dostal trochu náhodou. Ze dne na den se mi změnil život, ale nelituji toho. Být mentorem rozhodně není práce pro každého, je to náročné především na hlavu, hlavně pokud chcete svým svěřencům dát maximum. U nejstarších mládežnických kategorií je to pak ještě intenzivnější, protože se chcete stále bavit, ale snažíte se více cílit i na výsledky. Není to však pouze o mně, u juniorek mi pomáhala Kristýna Jiříčková, u dorostenek letos také figuroval Jiří Podlaha. Dorostenky a juniorky jsou kategorie, na které nedám dopustit, a rozhodně bych je neměnil.“

A co angažmá u ženského A týmu v 1. lize?
„Vzájemnou spolupráci u ženského A týmu společně Frantou Kovačem a Honzou Skálou si také velmi vychvaluji. Sbírám u nich trenérské zkušenosti a naopak jim pomáhám především s kondicí hráček. To je totiž téma, které mě zajímá a chci se v něm dále posouvat. Celkově mám jako trenér velké plány a do budoucna od sebe očekávám ještě daleko více. Sám bych to však nikdy nemohl zvládnout. Jsem vděčný za všechny, se kterými mohu nebo jsem spolupracoval. A to včetně hráček, které trénuji, protože ty se mnou musí mít častokrát velkou trpělivost, neboť práce, kterou na sebe nabaluji, není málo. Za to všem těmto lidem patří obrovské díky.“