Původně jsi plánoval zůstat v Praze pouze do konce roku, je to tak? Co tě přimělo plány přehodnotit?
„Chtěl jsem tu zůstat pouze do Vánoc, ale čím blíž Vánoce byly, tím více jsem si začal uvědomovat, že nemohu tým uprostřed sezony opustit. Praha je úžasné město a bylo pro mě skvělé tady žít. Ovšem tím hlavním důvodem pro mé další setrvání bylo to, že jsem si velmi rychle SKV oblíbil a v týmu jsem našel přátele.“
Sezona v nejvyšší soutěži byla těžká. Na konci základní části jste měli 26 bodů, což je nový klubový rekord. V průběhu ročníku jste porazili takové týmy jako Tatran nebo Vítkovice. Jak to hodnotíš?
„Když se ohlédnu zpět, tak jsem rád za to, co jsme předvedli. Jakožto nováček jsme se nevyvarovali výkyvům. Občas jsme nepodali výkon na úrovni superligy, ale v některých zápasech jsme prokázali potenciál, že můžeme porazit kohokoliv. Jako tým jsme nebyli spokojeni s první polovinou sezony, ale ta druhá byla o dost lepší. O klubovém rekordu jsem ani nevěděl, to je něco, na co můžeme být hrdí. Na druhou stranu si jsem jistý, že rekord vydrží pouze rok, protože kluci v příští sezoně vybojují bodů ještě víc.“
V 1. kole play down jste narazili na Znojmo. Celá série byla velmi vyrovnaná a náročná. Co nakonec rozhodlo o vašem triumfu a jak se za celou sérií ohlížíš?
„V play down už je jedno, kdo nasbíral hodně nebo málo bodů v základní části. Věděli jsme, že Znojmo bude těžkým soupeřem. Oba dva vzájemné zápasy v předchozí části sezony byly vyrovnané. A to, že se součástí mužstva stal tahoun v podobě Milana Fridricha, je značně posílilo. Nakonec si však myslím, že jsme byli lepším týmem a zasloužili jsme si vyhrát. Když bylo třeba, každý v týmu prokázal psychickou a fyzickou odolnost.“
Převážně jsi nastupoval v první lajně po boku bratrů Stuchlíků. Máš dojem, že ses vedle nich zlepšil?
„Měl jsem štěstí, že jsem si letos mohl zahrát se spoustou skvělých florbalistů. Ale samozřejmě, hrát v této lajně znamenalo hodně zábavy, protože kolem mě byli moc dobří hráči i lidé. Mají neuvěřitelné schopnosti a tím zlepšují rovněž své okolí. Celá první pětka byla velmi konkurenceschopná. Nikdo se nespokojil s tím, když se nám zápas nebo trénink moc nepovedl. To mně i nám všem pomáhalo zlepšovat se. Zmiňoval jsi dvojčata. Oni by díky svému talentu patřili k nejlepším hráčům v jakémkoli týmu. Jejich největší přednost však podle mě spočívá v tom, že jsou neuvěřitelně soutěživí. Mimo hřiště jsou samá legrace a samý smích, vlastně někdy i na hřišti. Ale jakmile je zápas, je jedno jestli proti nim vyrazí dvakrát tak větší týpek, nebo rozhodčí, oni prostě nedovolí, aby jim kdokoli stál v cestě.“
Užil sis oslavy po rozhodujícím zápase se Znojmem? A můžeš prozradit, kolik jsi měl piv?
„Oslavy byly perfektní! Po dlouhé sezoně zakončené těžkou sérií se Znojmem jsme byli hodně šťastní. Bylo skvělé sdílet radost s ostatními. Zažili jsme během sezony dost momentů, kdy jsme byli nahoře a kdy zase dole. Hodně jsme na sobě pracovali. Oslava byla o to větší, že jsme si museli záchranu v Tipsport Superlize vybojovat a že se nám to nakonec podařilo. A když zazněla skladba „The Winner Takes It All“ od švédské skupiny ABBA, nikdy jsem se necítil víc jako doma. Ptáš se, kolik piv? Řekl bych standardní český počet – jenom jedno. (směje se).“
Pro kohokoliv z ciziny jistě není úplně jednoduché přijít do České republiky a začít zde žít. Jmenoval bys někoho, kdo ti pomohl?
„Než jsem do Vinohrad přišel, tak jsem vše dělal na vlastní pěst a všechno jsem si zařizoval sám. Ale jakmile jsem se stal součástí týmu, pocítil jsem, že se mohu kohokoli na cokoli zeptat, ať už když jsem něco potřeboval nebo mě jen něco zajímalo. V půlce play down mi pak vypršela nájemní smlouva. Několik kluků mi nabídlo bydlení bez ohledu na to, jestli měli místo nebo ne. Nakonec mě k sobě vzal Pavel Doubek, což bylo skvělé.“
Jak to bylo s komunikací v týmu. Vystačili jste si s angličtinou?
„Nečinilo nám to potíže. Byl jsem mile překvapen, jak dobře všichni umí anglicky. Týmové porady a video analýzy však přesto byly vedeny v češtině, takže pro mě bylo složité všem věcem porozumět. Kluci pak byli ochotní a přeložili mi to, ale obvykle šlo jen o shrnutí, takže hodinu a půl dlouhá porada se smrskla do jedné minuty. Někdy jsme během tréninku hráli špatně a Michal nebo někdo z ostatních trenérů hru zastavil a začal na nás několik minut křičet. Na začátku sezony jsem se vždy ptal spoluhráčů, co se křičelo a dostal jsem odpověď, že se musíme zlepšit. Na konci sezony už jsem věděl, že když se takhle zeptám, moc se toho nedozvím. Proto jsem se, když se opět začalo křičet, zeptal Zbyni nebo Tyčky: Říkají, že to jde skvěle? A dostal jsem odpověď: Jasně, kámo, je to perfektní. Pokračuj v tom, co děláš.“
Jaké jsou teď tvé další plány?
„Do konce května musím dokončit svou diplomovou práci a v srpnu se přesunu do Kodaně, kde nastoupím do nové práce. Doufám, že v mezičase se mi podaří znova navštívit Prahu. Během léta se uskuteční několik narozeninových oslav a svateb, kterých bych se rád zúčastnil.“
Poslední otázka se bude týkat tvého loučení. Jaké bylo a obdržel jsi něco od kluků?
„Bylo to pro mě velké překvapení a jen to potvrdilo, jak moc jsou kluci milí. Všichni mi na rozloučenou podepsali dres a také jsem na památku obdržel podepsané kartičky. Celý večer pro mě hodně znamenal a bylo skvělé se s každým osobně rozloučit a říci sbohem. Během tohoto večera jsem měl možnost poděkovat všem spoluhráčům a trenérům. Ale také bych rád poděkoval všem ostatním, kteří nás podporovali celou sezonu. Všem lidem v SKV a všem fanouškům, kteří přispěli k tomu, že se nám podařilo dosáhnout na vytoužený cíl, kterým bylo udržení v superlize. Díky!“
