Jan Hanák a Martin Hovořák: Cílem je, aby kluci zůstávali u sportu!

7. 1. 2020

Klub

13 minut čtení

Junioři i dorostenci si v minulé sezoně zahráli o titul ve svých ligách. Dorostenci byli v boji o zlato ve 2. lize úspěšní, junioři brali stříbro. Nejen o loňském skvělém tažení vinohradské mládeže pohovořili trenéři a jedni z hlavních strůjců vydařeného ročníku Jan Hanák a Martin Hovořák.

S jakými očekáváními jste šli do minulé sezony?
Jan Hanák: „Od začátku bylo dané, že já povedu juniory a Martin dorostence. Oba týmy ale trénovaly společně. Naše skupina byla ochuzena o pět kluků, kteří hned začali trénovat s áčkem. Já jsem šel do sezony s tím, aby kluci trénující s áčkem předávali zkušenosti ostatním. Očekával jsem, že se tým bude posouvat jak herně, tak po osobnostní stránce.“
Martin Hovořák: „U dorostenců byla situace specifická. V předchozí sezoně se sestoupilo z nejvyšší ligy a někteří hráči opustili kádr. Bylo nutné zapracovat na psychologické stránce a dát tým nějakým způsobem dohromady. To pro mě byla jedna z nejdůležitějších věcí, kterou bylo potřeba vyřešit v rámci letní přípravy. Druhým stěžejním bodem bylo to, aby tréninková skupina mohla fungovat společně. Jak už Hanys zmínil, dorostenci a junioři trénovali spolu, navíc byly některé tréninky spojené s mužským béčkem. Bylo důležité, abychom se klukům mohli věnovat i individuálně a nachystat jim ideální přípravu, protože přeci jen dorostenci, kteří teprve přicházeli ze starších žáků, případně dorostenci, kteří už za sebou měli rok v dorostenecké kategorie, dle mého názoru nezvládali takovou zátěž jako junioři. Rok nebo dva jsou pořád hodně znát. Proto byla letní příprava částečně individualizovaná tak, aby ze sebe mohli kluci po kondiční stránce vymačkat maximum. Po florbalové stránce byla skupina hráčů dost vyrovnaná.”

Od Páji Hájka, Vojty Mácy, Honzy Otty, Ondry Zeleného nebo Martina Entlichera, tedy od hráčů, kteří trénovali s áčkem, se očekávalo, že budou ostatním něco předávat. Povedlo se jim to?
Jan Hanák: „Určitě. Oni sami dobře věděli, že je potřeba na mladší kluky zatlačit a srovnat si ten mančaft. To se povedlo a oni byli ti správní lídři jak na hřišti, tak v kabině.”
Martin Hovořák: „V tomhle ohledu jsem perfekcionista, takže bych řekl, že to úplně nebylo na takové úrovni, na jaké bych si představoval. Určitě to ale neberu tak, že by selhali nebo svou roli neplnili, to ne. I oni se tohle učili, některé věci pro ně byly nové a pak se to snažili aplikovat na mladší hráče. A přesně tady jde o ten osobnostní růst, který jsme my požadovali a na který jsme se zaměřovali. V tomto ohledu udělali kluci maximum. Že já vidím, že by to mohlo být ještě lepší, neznamená, že by něco flákali. Já to vnímám jako trochu obecnější problém v otázce vzdělání a fungování ve společnosti.”

Když se za sezonou zpětně ohlédnete, šlo to podle vašeho plánu a vygradovala výkonnost obou týmů finálovými zápasy?
Jan Hanák: „V každé sezoně má tým dobré i špatné momenty. Myslím si, že start sezony vypadal slibně. Herně jsme se do toho dostali dobře. Kluci pak ale absolutně nebyli psychicky připravení na to, že by mohli prohrát s týmem, o kterém si mysleli, že není tak dobrý. Říkali si: ,my přece jsme v klubu, který hraje superligu'. A když se prohraje jednou nebo dvakrát, je potom těžší tým nadále motivovat. Výkyvy tam určitě byly. Postupem do play off to šlo nahoru. Finále bylo vrcholem sezony pro všechny. Celkově lze na sezonu nahlížet tak, jak jsme si to zhruba předtím představovali. Panthers hráli po celou dobu lépe než my a zaslouženě vyhráli.“
Martin Hovořák: „Souhlasím a ještě bych to okomentoval trochu z jiného úhlu. Zpětně vnímám, že hráči maličko přestřelili svá očekávání a pak je samozřejmě těžké, když dojde ke střetu s realitou. Sezonu ale hodnotím pozitivně. Nemyslím si, že by dorostenci a junioři byli v play off vyladění úplně tak, jak bychom si představovali, ale to se nemůže úplně vždy povést. Play off bylo pro řadu hráčů novinkou. U dorostenců jsem pozoroval, že nevědí, co to vlastně play off je. Jak by se měli chovat, jak by k tomu měli přistupovat. Že je potřeba se semknout a bojovat jako tým. Tyhle věci se postupně učili a ve finále to bylo znát. S výkyvy formy jsme počítali. Kondičně byl tým také dobře připraven.“

Už jsme to malinko nakousli. V základní části junioři prohráli 0:10 s Panthers, což byla velmi studená sprcha. Co jste po této porážce hráčům říkali?
Martin Hovořák: „Zápas byl z našeho trenérského pohledu specifický v tom, že jsem ho natáčel z tribuny, takže jsem nebyl přítomen na lavičce a nemohl jsem průběh nějak extra ovlivňovat. Po utkání jsme s Hanysem reagovali oba dost podobně. V zápase se událo něco, co by se ve fungujícím týmu stávat nemělo. To jsme klukům řekli a jejich reakce byla taková, že si ještě některé věci mezi sebou vyříkali, což bylo super. Od tohoto momentu bylo vidět, že se něco změnilo a kluci začali lépe fungovat. Zápas s Panthers se ale jednoznačně nepovedl, byla to dobrá facka. Někteří si uvědomili, že až tak jednoduché to vše nebude.”
Jan Hanák: „Byla to obrovská škola jak pro mě, tak pro kluky. Bylo důležité, že to nepřišlo v play off, ale těsně před koncem základní části. Kdyby to přišlo v posledním zápase, tak by to pro celou kategorii bylo hrozné zklamání. Takhle všichni viděli, že ještě mohou něco dokázat. Že jsme na to klukům něco řekli a že si pak i oni mezi sebou část vyříkali, vyústilo v to, že se z finále s Panthers stal dobrý zápas.” 

Jak už oba naznačujete, juniorské finále, ve kterém jste opět narazili na silné Panthers, nabídlo pěkný duel. Co říci o tomto střetnutí?
Jan Hanák: „I trenéři Panthers přiznali, že s námi to byly jediné vyrovnané zápasy. Jak po taktické, tak po herní stránce jsme tomu dávali něco víc než ostatní týmy v soutěži. Finále skončilo porážkou, ale odvedený výkon nebyl špatný. Přišlo spousta diváků. Do druhé třetiny to bylo vyrovnané, byly tam šance a jednalo se o dobré vyvrcholení celé sezony.”

Martine, jak bys zhodnotil finálový turnaj dorostenců?
Martin Hovořák: „Začnu už od základní části. Když jsem se díval na tabulku, říkal jsem si, že máme celkem dobrý los. V celé základní části jsme prohráli pouze jeden zápas se Spartou B, která na turnaj přišla s posíleným kádrem, což se na našem vzájemném zápase projevilo. Na finálovém turnaji bylo vidět, že druhá skupina byla o něco těžší. Na druhou stranu bylo znatelné, že se jedná o nižší ligu, ať už co se týče tempa nebo výkonnosti celého kádru jednotlivých týmů. Například Říčany měly velmi kvalitní individuality, které to byly schopné urvat, ale konkrétně na druhém turnaji se pak více projevovala nezkušenost a nekompaktnost týmu. Soupeř v našem vzájemném zápase vedl a vypadalo to, že to už nebudeme schopni uhrát. Kluci se nahecovali a přesně to byl moment, kdy se síly vyrovnaly. Byla vidět individuální kvalita v součtu celého kádru. My jsme pak měli o trochu více sil, byli jsme lépe kondičně připraveni, což byly detaily, které rozhodovaly v náš prospěch.” 

Je pro vás velkou odměnou vidět kluky z mládeže hrát za áčko? Můžeme jako příklad opět uvést Páju Hájka, Honzu Ottu, Vojtu Mácu, do budoucna možná i Ondru Zeleného. A na čem by měli tito hráči nejvíce zapracovat?
Jan Hanák: „Nejde jenom o to, aby se kluci prosadili v áčku. Třeba Máru Zeleného florbal pořád baví a hraje za céčko. Chceme, aby kluci zůstali u sportu. Když se prosadí v áčku a nastupují vedle mě v lajně, tak je to super a já jim mohu předávat zkušenosti i přímo na hřišti. Kluci pak mohou taky někdy trénovat v klubu a mohou nabité dojmy předávat zase dál. Doufám, že to takhle bude pokračovat i v budoucnu. Na čem by měli zapracovat? Moc důležité bude, aby kluci hráli v mužských kategoriích. Čím více budou hrát v mužích, tím víc se budou zlepšovat. Je to o psychice, aby si začali víc věřit. O přístupu k tréninkům. Kluci, co dostali šanci trénovat s áčkem, se toho musí chopit a musí do toho dát všechno. Teď je to zlomové období, kdy se rozhoduje o jejich budoucnosti a kdy do toho musejí dupnout.”
Martin Hovořák: „Jsem rád, když vidím, že kluci, se kterými jsem začínal u starších žáků, pomalu nakukují do chlapů. Je fajn sledovat, že u toho kluci setrvali a že na sobě pracují. Odměnou jim jsou tréninky s áčkem nebo výkony na hřišti. Je vidět, že práce, kterou tady děláme, má smysl a že to jsme schopni klukům zprostředkovat. Je fajn, že i ostatní trenéři, kteří měli tyto hráče v elévech nebo v mladších žácích, vidí, že se kluci snaží vracet vše, co se jim doposud v klubu dostalo. Já budu jedině rád, když to takhle bude pokračovat. Extrémně důležité je, když se kluci naučí sportovat, najdou si k pohybu vztah. Jak už Hanys zmiňoval, ať už jde o Máru Zeleného nebo třeba Ríšu Klímu, to byli šikovní a chytří hráči. Akorát měli priority jinde, ale to vůbec nevadí. Je na nich vidět, že si prošli vývojem naší mládeže. Sport ovládají a ve finále si ho mohou kdekoliv a kdykoliv zahrát. To, že hráči pokračují až do mužských kategorií je super, protože je to jedna z cest, jak si může klub doplňovat své řady. Zároveň to hráčům v mládeži přináší motivaci.” 

A co by ještě mohli z tvého pohledu vylepšit?
Martin Hovořák: „Mládežnické kategorie jsou zatím na nižších úrovních. Skok do superligy je pak hrozně velký. Je potřeba se postupnou cestou otrkávat. Zobecnil bych to na mentální přípravu a nějaký plán ve spojitosti se sebereflexí. Superliga je pro kluky hrozně blízko, protože mohou být na trénincích nebo se dostávají přímo na hřiště. To je super. Ale ve finále je to může strhnout k tomu, že si začnou myslet, že už tam jsou. To je ten nejhorší moment, který může nastat. Ti hráči by si měli uvědomovat, že se dostali někam, kde mají možnost okoukat, jak to tam vypadá a funguje, a měli by začít na sobě pracovat takovým způsobem, aby tam byli za dva roky, za pět let, za deset let… Ale ne tak, že se dostanou do kádru a zůstanou v něm. Měli by se snažit neustále tlačit na hráče před sebou, a když budou makat víc a někoho přeskočí, tak je to jedině dobře. Je špatně, když si hráč řekne: já jsem dostal deset minut v superlize na zápas, takže už tam jsem. A pak když kluci přijdou do 2. ligy juniorů a mají předvést, co umí, tak to na jejich výkonu není poznat. Nejde tedy jen o sportovní výkon, ale také o přípravu a rozplánování kariéry. Je potřeba činit postupné kroky a opravdu pro to něco dělat. To je na každém z nich.” 

Jaké jsou aktuálně vaše plány v souvislosti s trénováním?
Jan Hanák: „U dorostenců a juniorů jsem skončil, protože to už časově nešlo skloubit. Z práce jsem šel na trénink juniorů a pak na trénink áčka a už to pro mě bylo opravdu složité. Teď si od trénování odpočinu a uvidíme, jak to bude do budoucna.”
Martin Hovořák: „S trénováním jsem také skončil. Jsem rád, že jsme s Hanysem u dorostenců a juniorů dosáhli těchto výsledků, protože končit s tím, že by to úplně nedopadlo, by bylo psychicky ještě náročnější. Důvody pro konec jsem měl podobné. Časová náročnost byla taková, že se z trenérské činnosti vytrácel zápal, který trenér zejména u mládežnických kategoriích musí mít a musí ho přenášet i na hráče. Jednou bych se k trénování vrátit chtěl, ale teď nevím, kdy to bude. Budu mít čas se sebevzdělávat, možná vyrazit i na nějakou stáž, sledovat mládežnický i dospělý florbal, tak uvidíme.“

Instagram

SKV Florbal

Společně K Vítězství

Začali jsme v partě kamarádů a malé tělocvičně o pár metrech. Postupem času se z nás stal velký klub, hrající elitní soutěže - Superligu mužů a 1. ligu žen.
Přesto jsme si však zvládli uchovat to nejdůležitější - rodinnou atmosféru a unikátní duch SKV.

Naším domovem je sportovní areál Sokola Vinohrady v samém centru Prahy. Místo s nesmazatelnou historií. Jsme hrdí, že jako součást Sokola můžeme psát její další kapitoly.