Sen o obhajobě zhatilo předčasné ukončení sezony
„Přestože dorostenecké áčko už nedostalo možnost potvrdit svou vzrůstající výkonnost ve ‚Final Four‘ 2. ligy, kam mělo před posledním turnajem téměř jistě nakročeno, nedokončenou sezonu lze i tak považovat za velmi úspěšnou. A i když byla netradiční a organizačně velmi náročná, věřím, že s trenérskými kolegy Mírou Purkrábkem, Bolkem Kytkou, Jirkou Mikšovským a Martinem Hovořákem jsme pro herní posun téhle party udělali téměř maximum. Kromě své hlavní dorostenecké ligy zvládla většina týmu i pravidelnou účast v zápasech juniorského kádru a třetinu sezony si šestice dorostenců díky střídavému hostování dokonce mohla na pár týdnů díky spolupráci s Kladnem a Říčany vyzkoušet i nejvyšší dorosteneckou soutěž v 1. lize,“ načal kouč Vilém Svoboda své hodnocení dorostenecké sezony.
„Pro úspěch v dorostenecké lize byly asi nejdůležitější dva zlomové body – Finsko a Rudná. Zářijový turnaj v Helsinkách se klukům herně hodně povedl. Čtvrtfinálové vyřazení po nájezdech bylo sice smutné, ale finské zkušenosti dodaly klukům velké sebevědomí a do své nové kategorie díky tomu vlétli ve velkém stylu pěti výhrami z úvodních pěti zápasů,“ ohlédl se Svoboda za stěžejními momenty uplynulého ročníku.
„Druhým a zřejmě klíčovým zlomem sezony byla Rudná. Předchozí první prohra s Královákem se ještě dala přejít, ale listopadový herní výbuch právě v Rudné s domácími otřásl celým týmem. Jak už se projevilo v předchozích dvou letech v kategorii stržů, především ročník 2004 opravdu velmi nerad prohrává. A právě tahle zbytečná, ale zasloužená porážka všechny konečně nasměrovala ke společné týmové práci za postupovým cílem,“ vysvětlil Vilas pozitivní efekt porážky s Rudnou.
Dorostenci pak netradiční šestitýdenní zápasovou pauzu využili k sérii přáteláků s těžšími soupeři a zapracovali na herní stránce a týmovosti. Následovala vydařená odveta s Rudnou, která skončila vysokým vítězstvím. Po suverénním skalpu vedoucích Kobylis ještě sice přišlo bodové zaváhání ve dvojzápase v Kunraticích, které ale aspoň dodalo potřebný náboj „zápasu roku“ v odvetě s Královým Dvorem opět na jeho domácí půdě. Sokolové v dramatické bitvě zvítězili po nájezdech.
„Z trenérského pohledu mě na dorostenecké sezoně asi nejvíce těší dvě věci. I z následných hodnotících dotazníků hráčů vyplynulo, že za největší sílu týmu sami kluci považují schopnost velmi dobré společné přípravy na nejdůležitější zápasy. Ale zároveň i s tím související neschopnost potvrzovat nejlepší výkonnost i v ‚obyčejných‘ duelech, a pokud dostanou šanci zahrát si v SKV v příští sezoně i tu soutěž nejvyšší, tak že tam už bude každý zápas nejdůležitější,“ popsal trenér dorostenců, co uplynulý rok o jeho týmu naznačil.
„A pak především motivační posun mezi kategoriemi. Loni brali junioři ve finále 2. ligy stříbro a dorostencům se dokonce povedlo celou soutěž vyhrát. A od jejich letošních následovníků jsem od začátku sezony často slyšel debaty o tom, že dorost loni prohrál jen jednou v základní části a musíme to taky zkusit. A i když tenhle cíl padl, tak byla vidět jednoznačná touha všech obhájit v dorostu loňské zlato kluků, s nimiž nyní už pravidelně trénují v juniorské skupině,“ popsal Vilas metu, která hnala jeho svěřence vpřed.
Dorostenci už šanci zopakovat loňský úspěch kvůli pandemii koronaviru nedostali, ale možná větším úspěchem než medaile na krku je množství odehraných zápasů a herních zkušeností, které díky bojům hned ve třech soutěžích (2. dorostenecká a 2. juniorská v SKV a 1. dorostenecká na Kladně a v Říčanech) během této zkrácené sezony získali.
„Pro nás trenéry mládeže je pak nejlepší odměnou sledovat, jak do zápasu superligy nastupuje za mužské áčko třeba Mates Šaroch, s nímž jsme se společně podobně piplali od starších žáků přes dorost až k současným juniorům. Na jeho příkladu můžeme zase krásně motivovat jeho případné následovníky,“ zmínil Vilas talentovaného hráče ročníku 2002, který už stihl nakouknout do A týmu. „V neposlední řadě bych chtěl poděkovat rodičům, kteří nám v letošní organizačně složité sezoně hodně pomohli,“ uzavřel kouč Svoboda svou výpověď.
Projev dorosteneckého béčka šel kupředu!
Dorosteneckému béčku se v uplynulém ročníku věnoval Martin Rosa, k mužstvu ale přišel až v listopadu, a tak se v úvodu svého hodnocení zaměřil na prostřední pasáž sezony. „S převážnou většinou hráčů jsem se znal již z předešlé doby, ve které prošli kategoriemi elévů a mladších žáků, kde jsem působil. Byl jsem zvědav, jak se jejich vývoj posunul. Musím říci, že posun se v některých aspektech zdařil, ale je tu stále dost velký prostor ke zlepšení. Tím myslím všechny členy týmu, včetně mě. V listopadu a v prosinci jsem se snažil hráče ‚přečíst‘. Utřídit si, co ve kterém je, co dokážou, jak zapadají v kolektivu, a především co každý hráč dokáže ze sebe ‚vydolovat‘. Tak, aby vše směřovalo k jeho lepšímu výkonu a tím zároveň i k lepšímu výkonu celého týmu. Nebylo, není a nebude to jednoduché, ale věřím, že společným úsilím se nám to podařilo,“ řekl na úvod Martin Rosa.
„Za poslední tři ligové turnaje mohu říci: jde to kupředu! Nejen celkový projev týmu, ale i určitá víra každého hráče, který pak nejen v soutěžním zápase, ale také na tréninku ze sebe dokáže vydolovat to nejlepší. Poslední tři ligová kola se nám podařilo poskládat docela funkční celek, který pracuje spolehlivě. Nejsou pro mě ani tak důležité výsledky, jako předvedená hra. Není přeci žádnou ostudou prohrát s lepším týmem, když mohu říci, že s naší hrou jsem byl spokojen a soupeř byl evidentně tím lepším. Po pravdě musím říci, že jsem se hodně těšil na závěr sezony. Hra, kterou jsme se prezentovali, směřovala k příslibu lepších výsledků. Bohužel, a dost mě to mrzí, nebyla možnost tuto teorii ověřit v praxi,“ zalitoval předčasného ukončení sezony kouč Rosa.
„A tak se závěr sezony nese v duchu nesplněných představ a trocha toho zadostiučinění pro všechny hráče v podobě dobře fungujícího týmu, který se dokáže hrdě postavit každému soupeři. O to více doufám, že si hráči budou chtít vše vynahradit v sezoně 2020/2021. Samozřejmě musím poděkovat starším žákům, kteří byli celou sezonu rovnocennými členy dorosteneckého béčka a nemalou měrou se podíleli na vzestupu celkové úrovně týmu,“ neopomenul dlouholetý trenér SKV hráče ze starších žáků.
„Také bych velmi rád poděkoval Vilému Svobodovi, se kterým jsem mohl v této sezoně v tréninkové skupině spolupracovat. Byla to pro mě parádní spolupráce, díky Ti Vilasi! Závěrem si dovolím poděkovat všem hráčům a lidičkám v SKV. A především Vám rodičům za tu příležitost, která umožňuje Vašim dětem sportovat,“ dodal Martin Rosa na závěr.