Co tě první napadne, když si vybavíš své pětileté angažmá v SKV?
„Parta kamarádů, se kterou jsem trávil všechen svůj volný čas a díky které jsem se v Praze cítil jako doma. Díky SKV mám spoustu skvělých zážitků, jak na hřišti, tak mimo něj. Dobře také víte, že moje přítelkyně Péťa byla také součástí klubu a doufám, že si s rozhovorem vzpomenete i na ni.“
Když se ohlédneš celkově, jak budeš vzpomínat na uplynulých pět let na Vinohradech?
„Určitě budu dlouho vzpomínat, protože celých pět let byla jízda. Samozřejmě se našlo pár smutnějších chvilek, o to větší ale byly pak euforie z vítězství. Obzvlášť ze zápasů, do kterých jsme nastupovali jako outsideři např. proti Tatranu, Vítkovicím a Chodovu.“
V roce 2015 jsi přišel jako posila do superligového týmu. S jakými očekáváními jsi do Rieger arény dorazil?
„Popravdě, než jsem přijal nabídku od vedení SKV, tak jsem chtěl pověsit florbal na hřebík. Ale díky pověsti dobrého kolektivu jsem tušil, že by to mohla být zábava. Přicházel jsem se zkušenostmi ze superligy a chtěl jsem se prosadit v A týmu. Být jeho pevnou součástí a hrát všechny klíčové momenty.“
V první sezoně přišel sestup a následovaly dva roky v 1. lize. Bral jsi to jako velké zklamání nebo zpětně vnímáš, že po určité obměně hráčů bylo potřeba, aby si vše sedlo a vytvořil se nový tým, který bude mít na to hrát v nejvyšší soutěži?
„První sezona byla pro mě i pro tým zklamáním. Pořádně jsem se neprosadil a pamatuji si, jak jsme s Hartysem na rozhodující utkání sezony jezdili pouze jako diváci. Po konci tohoto ročníku mi po zkušenosti se sestupem ze Znojma bylo jasné, že se kádr pročistí a přijdou noví hráči. Domnívám se, že ty dvě sezony v první lize byly potřeba, aby se vytvořila opět ta správná parta a nabraly se zkušenosti. Velký podíl na postupu má Michal Pazdera, který to na nás psychologicky uměl.“
V roce 2018 jsi ve čtvrtfinále vstřelil rozhodující branku. Jak vzpomínáš na památnou a vyhecovanou sérii s Karlovými Vary a celkově na spanilou jízdu za postupem?
„Do play off jsme šli jako outsider a Vary byly určitě vynikající soupeř. Já si pamatuji, jak jsem na ten rozhodující zápas jel po práci úplně fyzicky vyždímaný. To, co se tam stalo, bylo šílený a neuvěřitelný. Moje branka byla jen korunkou k týmovému výkonu. Euforie ze vstřeleného gólu byla v tomto případě největší v mé kariéře. Další šílenost nastala v semifinále proti Black Angels, to asi nestojí za to to rozebírat. Po těchto duelech mi přišla série s Havířovem poněkud klidnější a rozhodující zápas jsme měli dle mého pod kontrolou.“
V posledních dvou sezonách se podařilo nejvyšší soutěž na Vinohradech udržet. V uplynulém ročníku dokonce nové duo trenérů Michal Kotlas a David Bouša pomohlo týmu do play off. Je to tedy ten další pomyslný stupínek v cestě, kterou mužstvo postupně zažívalo a letos se vše zúročilo?
„Určitě bylo důležité v loňské sezoně udržet superligu, protože sestupové odchody by nemusel tým zvládnout. Hlavně to byla možnost pro mladší hráče, aby okusili nejvyšší soutěž. Série v play down pro mě byla pikantní, protože jsme hráli proti mým přátelům ze Znojma. Letošní sezona pod Michalem a Davidem byla výsledkově úplně nejlepší. Sedlo si to a kluci vědí, jak to skáče, že to není jaderná fyzika. Opět se povedly krásné výsledky a korunkou bylo play off s Mladou Boleslaví. Jenom škoda, že jsme bohužel nemohli hrát před našimi diváky v Rieger areně.“
V sezoně 2018/19 jsi pod Michalem Pazderou hrál v obraně, jindy jsi byl v útoku. Nevadilo ti, že jsi vystřídal více postů?
„To asi málokdo ví, ale já v obraně hrával i dříve. Vyhovuje mi to, protože v obraně je hráč více na balonku a má větší přehled o hře. Naopak v útoku mám větší šanci ohrozit branku soupeře a víc si zaběhat. Myslím si, že univerzální hráč je platnější v týmu než hráč, který hraje celou kariéru na jednom postu, a proto jsem rád, že jsem se jím během kariéry stal.“
Se kterými spoluhráči se ti v SKV hrálo nejlépe? Dokážeš někoho vybrat?
„Nedá se říct, s kým se mi hrálo nejlíp. Nerad bych někoho vyzdvihoval a nerad bych na někoho zapomněl. Na druhou stranu vím, že můj nejhorší zážitek byl s mým výborným kamarádem Tomášem Beranem, který mě jako SVÉHO spoluhráče v lajně dokázal nakopat do choulostivých míst (směje se).“
Do historie klubu ses zapsal také jako trenér, který dovedl juniory na stříbrnou příčku 2. ligy. Jak vzpomínáš na trénování v SKV?
„Trénování pro mě byla velká zkušenost. Jsem rád, že jsem měl tu možnost vést čtyři roky kluky, kteří si pak se mnou také zahráli. Nyní mají možnost prosadit se v mužské soutěži, a proto by bylo dobré, aby si uvědomili, že bez respektu ke starším hráčům a bez vyšší tréninkové píle to nepůjde.“
Jaké jsou teď tvé další plány a uvidíme tě na florbalových hřištích?
„Pravděpodobně neuvidíte, protože nyní se chci věnovat svým dalším koníčkům. V září se stěhujeme do Liberce a už teď se těším na zimní sporty, které budeme s Péťou ve velkém užívat v nedalekých Jizerkách.“
Je něco, co bys na závěr vzkázal fanouškům a celému klubu?
„Fanouškům bych rád poděkoval, že to dočetli až sem. A také za přízeň a skvělé návštěvy na zápasech SKV. Klubu bych rád vzkázal, ať se více zaměří na kvalitní rozvoj mládeže. Myslím si, že to je správná cesta, která se projeví na mužském A týmu v průběhu několika let. Díky moc za SKVělých pět let.“
Foto: Pavel Doubek