Superligu se udržet nepodařilo. Jaké jsou bezprostřední pocity?
„Jsem smutný především za kluky. Pracovali na sobě, po relativně krátké době přípravy byli schopni přepínat do tří systémů a i díky tomu trápit v sedmi zápasech oba soupeře, s kterými jsme neměli v základní části mnoho šancí. Nakonec to vyšlo na nejkrutější způsob vyřazení, jaký může být. Dvakrát jsme nezvládli sedmý zápas, ale zároveň můžeme odcházet se vztyčenou hlavou a pocitem, že jsme všichni udělali maximum.“

V obou sériích chybělo málo, s Hattrickem jste dokonce vedli 3:1. Co tam scházelo k ukončení?
„Já myslím, že nám v obou sériích prostě chyběla správně nastavená hlava a odvaha to dohrát. Za ty dvě série jsme měli čtyři ‚mečbolové‘ zápasy a ve všech jsme vedli. Pak jsme ale vždy přestali být nebezpeční a znervózněli. Jsou to pro kluky velké zkušenosti, které teď hodně bolí, ale v budoucích kariérách se určitě projeví.“

S Libercem jste vždy dotahovali, ale po šestém zápase to vypadalo, že máte šanci. Jak jste chtěli přistoupit k sedmému střetnutí?
„Stejně jako k těm předešlým doma. Nedávat soupeři prostor pro kombinaci na naší půlce, hrát nepříjemnou osobku, přes kterou se Liberci celou sérii špatně přecházelo. Řekl bych, že to vycházelo dvě třetiny i tentokrát, pak nám odešla hlava a někomu také nohy, což je ve 14. zápase v tak rychlém sledu asi pochopitelné.“

V sedmém duelu jste vedli 3:1, byl z tohoto pohledu klíčový inkasovaný gól na 2:3?
„Z mého pohledu určitě. Udělali jsme tam trochu zbytečný faul a soupeř to v šesti využil. Bylo to chvíli před druhou pauzou a jít do šatny s dvoubrankovým polštářem by bylo určitě příjemnějši a ne tak svazující. Myslím, že první i druhý gól v zápase byli trochu laciné z naší strany a soupeř tam dostal na středu hřiště až moc prostoru pro zakončení, je to škoda.“

Kdyby ses měl ohlédnout - jaký atribut nejvíc chyběl SKV k tomu, aby se v nejvyšší soutěži udrželo?
„S Hattrickem jednoznačně produktivita, tam jsme měli v šestém zápase několik šancí odskočit na 3:0 nebo 4:0, a to by soupeře dorazilo. Z obecného hlediska asi hlavně konstantní výkonnost. V několika zápasech jsme předvedli skvělé výkony a vyvarovali se chyb, v mnoha zase ne a věnovali soupeři hodně branek skoro zadarmo, což je v play down pro takhle kvalitní soupeře voda na mlýn.“

Do týmu jsi přišel v těžké situaci. Jak hodnotíš své dosavadní angažmá v SKV a jaká to pro tebe byla zkušenost trénovat v superlize?
„Zkušenost určitě velká a jsem za ni rád. Bohužel to nepřineslo ten sportovní úspěch, který jsme chtěli, a stanovený cíl jsme tak nesplnili, ale věřím, že z týmu byla vidět trochu jiná energie a klukům jsme za to krátké působení něco dali. Mně osobně to přineslo fajn partu lidí, ve které jsme za sebou stáli a šli za cílem, ke kterému chyběl nakonec jen krůček.“

Je hodně brzo, ale už víš, jak to bude s mužstvem a realizačním týmem do budoucna?
„Abych byl upřímný, tak vůbec netuším. V mojí hlavě to byla mise na určitou dobu s tím, že je pořád plno důvodů proč navázat na půlroční odpočinek od trénování. Nicméně nechci nic pohřbít, než si sedneme s Jirkou Buchtou a celým vedením. Také si musí sednout zklamání, které v nás teď je, což se týká, myslím, trenérů i hráčů a pak vše probrat s čistou hlavou.“

Co bys vzkázal na konec?
„Závěrem bych chtěl poděkovat všem fanouškům, klukům a holkám z mládežnických týmů za to, jak náš při play down podporovali. To, že jsme dokázali vyhrát ve všech domácích zápasech až na jeden, není náhoda, vytvořili jste pro nás skvělou atmosféru. Díky patří také vedení, které ve mě vložilo v tenhle těžký moment důvěru, klukům z týmu za to, jakou cestu jsme společně ušli a jak nás s Pavlem přijali, byť jsme přicházeli bez zkušeností ze superligy, a také celému realizáku, speciálně Pavlovi, který do toho se mnou zase na úkor domácích povinností šel a bez něj si to neumím představit. Budu se na všechny zase někdy těšit na florbale.“