Nově už tě neuvidíme na hřišti, ale budeš součástí realizačního týmu, tak jaká bude tvá nová role v mančaftu?
„Je to tak, ale jako plnohodnotný člen realizáku zatím fungovat nebudu. Jsem spíše takový asistent na velmi zkrácený úvazek. Měl bych se věnovat primárně práci jednotlivců, tj. rozhodování a řešení herních situací, práci s balonem i bez, pohyb a fungování v rámci systému a podobně. Pomáhal jsem částečně se skládáním kádru a skautingem. Takže se tak motám kolem týmu a náhodně kecám do věcí . A pokud jsme tedy ten tým postavili dobře, a já věřím, že jo, tak máš pravdu v tom, že na hřišti už mě vídat nebudete.“

Jak se to celé zrodilo?
„Rodilo se to dlouho, i když nabídka od Adama na jakýkoliv druh spolupráce přišla už velmi brzo po sezoně, možná jsme to ve vtipu řešili už během posledních měsíců loňské sezony. On zná moje pracovní a osobní vytížení, takže největší výzvou pro nás bylo a pořád je nastavit tu spolupráci udržitelně v dlouhodobějším horizontu. Potřebuji si odpočinout, ale zároveň nechci ztratit kontakt s týmem a prostředím.“

Jak zatím hodnotíš přípravné období a skládání týmu pro 1. ligu?
„Všichni jsme vnímali, že po sestupu bylo potřeba tým částečně přestavět, a to hlavně s nějakým dlouhodobějším výhledem. Bavíme se v týmu minimálně o tříletém projektu a podle toho vypadá kádr i tréninkový proces. Změn je hodně, teď bude klíčové, jak si to všechno během prvních pár měsíců sedne. Čistě ze svého pohledu si myslím, že se v létě udělala dobrá práce, tým bude konkurenceschopný a máme dobré výhledy, ale realitu ukáže až ostrý provoz.“

Co bude z tvého pohledu nejdůležitější v 1. lize?
„Myslím si, že nejdůležitější pro nás bude to, co se děje mimo zápasy – jak si tým sedá, jak pracujeme na trénincích, jestli se někam posouváme a děláme věci správně. Neříkám, že nebude tlak na výsledky, to v žádném případě. Jsme ambiciozní a chceme se v dohledné době vrátit zpět, ale když už se to stane, chceme mít tým, který na to bude připravený.“

Uzavíráš tedy hráčskou kapitolu. Jaká byla a jak na ni budeš vzpomínat?
„Pro mě vlastně až neuvěřitelná. Když jsem začínal s florbalem, nikdy bych si netipnul, že strávím tolik let v nejvyšší soutěži. Dostal jsem daleko víc, než jsem kdy očekával – spoustu kamarádů, zážitky, florbal mi pomáhal i v těch nejtěžších životních etapách. Ten sport miluju a zkoušel jsem ho opustit vícekrát, ale vždycky byl silnější. Nevím, jestli bych ze hřiště slezl, kdybych se rozhodoval čistě podle toho, jestli mě to ještě baví a přináší radost, ale čas a energie, které bych do toho chtěl dávat, mi už postupně ubývaly. Proto vnímám tenhle konec spíše jako rozumové rozhodnutí a i z toho důvodu jsem rád, že se nám podařilo vymyslet způsob, jak u toho zůstat dál.“