Poslední domácí zápas základní části Vinohradům nevyšel. Především jeho první třetina, po které domácí ztráceli na Spartu čtyři branky. Ve zbytku pražského derby přišel zlepšený výkon, na výsledkový zvrat to ovšem bylo málo. Už teď je tedy jisté, že SKV obsadí po základní části 13. pozici a sérii 1. kola play down načne venku.
V neděli večer se sokolové naposledy v základní části představí před domácím publikem. Od 17 hodin vyzvou v pražském derby Spartu. Úvodní vzájemný duel nabídl velké drama v závěru, a tak se fanoušci mají na co těšit i tentokrát.
Ani hattrick Ivana Perglera nestačil k tomu, aby Vinohradští uzmuli nějaké body v sokolském derby. I přes mohutný finiš v závěrečné hře bez brankáře z toho nakonec byla porážka 6:7. Do konce základní části zbývají dva zápasy a před play down bude třeba hru co nejvíce vyladit.
Vinohradští v sokolském derby mocně dotahovali a snažili se smazat čtyřgólové manko. To se jim nakonec skoro podařilo, chyběl jeden gól. Pardubice si tak odvezly z Rieger arény všechny body po výhře 7:6. Hattrick za domácí zapsal Ivan Pergler.
Miroslav Purkrábek: Druhá půlka sezony? Výsledky jsme urvali týmovostí a nasazením
Ve své první sezoně v pozici hlavního kouče dovedl SKV do play off. V něm sokolové vyřadili Českou Lípu a zahráli si čtvrtfinále s Mladou Boleslaví. Jak Miroslav Purkrábek hodnotí svůj úvodní rok šéfování vinohradské lavičky? Změnil by něco zpětně? A co říkal na atmosféru domácího osmifinále?
Bylo pro vás důležité, že po nepovedené první polovině sezony nepřišla panika a zbrklá rozhodnutí? „Základní část je takový maraton složený z dvaceti šesti sprintů. Každý zápas je náročný sám o sobě, hráči musí vydat maximum v každé třetině, proto sprinty, ale na konci zápasu jsou to ‚jen‘ tři body do tabulky. Důležité je mít v hlavě ten long run. Nám se podzim moc nepovedl výsledkově, ale hra nevypadala špatně. Ty důležité zápasy jsme hráli vyrovnaně nějakých čtyřicet až padesát minut, pak jsme dostali gól(y) a museli dotahovat. To se nám nedařilo, proto ty prohry a špatné umístění v tabulce, ale věděli jsme, že nám chybí málo - drobnosti ve hře, nasazení, trošku promíchat lajny - ale žádné dramatické změny. Tým se mentálně v prosinci odrazil a druhá půlka sezóny už byla úplně v jiném duchu. My trenéři jsme věřili hráčům, hráči věřili nastavené hře a to nás dovedlo až do play off.“
Co se podle tebe nejvíce změnilo ve druhé polovině základní části oproti té první vzhledem k tomu, že se dostavily výsledky? „V týmu to nebylo moc. Nebylo to tak, že bychom komplet překopali lajny, nastavili jiný herní styl, jinak pojali tréninky. Jak jsem řekl, cítili jsme, že jsme blízko a že těch změn není potřeba tolik. Ta největší byla v hlavách nás všech, od ledna jsme si po tom šli mnohem víc, důsledněji, prostě jsme ty výsledky urvali na týmovost a nasazení.“
Asi se zpětně dá říci, že se vám platila sázka na široký kádr? „Jo a ne. Široký kádr je vždycky určitý trade off. Užší tým šlape, protože každý zná svou roli. Široký tým zase nabízí větší variabilitu, pokrývá zranění a zvyšuje vnitřní konkurenci. Na začátku sezony jsme měli hráčů příliš. Měl jsem k tomu důvody, ale zpětně to vidím jako chybu. V prosinci jsme museli tři kluky vyřadit z tréninku. Mrzí mě to, měli jsme to udělat dřív. Každopádně týmu to pomohlo přesně, když jsme potřebovali a i to lehké zúžení (na stále poměrně široký kádr) pomohlo k výsledkům v novém roce. Na konci sezony, před a během play off bychom naopak ocenili pár hráčů navíc. Obecně máme spíš širší tým a během sezony jsme našli nějakou ideální variantu.“
Pojďme k play off. Série s Českou Lípou byla atraktivní ve všech ohledech. Co ji nakonec strhlo na vaší stranu? „Osmifinále jsme vyhráli v hlavě. Florbalově to bylo extrémně vyrovnané, všechny zápasy maximálně o gól až do závěrečného tlaku. Nemám rád hledání rozhodujících momentů, výsledky jsou série mnoha událostí a faktorů a nedá se říct, že by jeden byl hlavní. Začali jsme to druhým zápasem, kdy jsme se dobře přichystali v hlavě a odmakali to vyloženě od začátku do konce. Do toho úplně SKVělá atmosféra v hale, která nás hnala dopředu. Kombinace toho, a mnoha florbalových faktorů, přinesla první a zatím jedinou nulu v letošním ročníku superligy. Ten výsledek jde nejen za Mikim, ale za obranou celého týmu. Tohle nastavení jsme si přenesli i do třetího zápasu.“
Postupem jste si vybojovali možnost bojovat ve čtvrtfinále proti jednomu z největších favoritů na titul. Jak moc těžké bylo po úvodních dvou prohrách namotivovat tým k domácím zápasům? „Motivace nebyla problém. Chceme vyhrávat, a když už ne vyhrávat, tak aspoň podat maximum. Spíš šlo o regeneraci a načerpání sil. Od Vánoc jsme měli dost nabitý program, který vyústil v play off. Ze sedmi pracovních dní jsme měli čtyři zápasy. K tomu zápasy o víkendech, pár tréninků a samozřejmě škola a práce pro nás i hráče. Venkovní zápasy nám nevyšly podle představ, doma jsme byli odpočatí a vrátili se ke své hře.“
Co sis ze sezony nejvíce vzal ty osobně? Přeci jen to pro tebe byl první ročník v pozici hlavního trenéra... „Spoustu takticko-organizačních poučení, ale to asi do tohoto rozhovoru nepatří. Nejvíc mě posunul přechod od samotného florbalu k vedení týmu jako celku. Jasně, florbal zůstává středobodem, ale jako hlavní trenér jsem přestal tolik řešit jednotlivé tréninky a víc se soustředil na tým a hráče. Zároveň ta změna nebyla až tak výrazná – s Kapim jsme většinu věcí řešili už dřív, jen teď byla odpovědnost hlavně na mně.“
Jak teď bude vypadat nejbližší budoucnost týmu? Kdy se znova sejdete a počítáš se změnami v kádru? „Teď máme pár týdnů pauzu, ať si všichni trochu odpočineme. Pak sezonu oficiálně zakončíme a rozjedeme přípravy na tu další. My trenéři už na nich pracujeme delší dobu. Postupně mluvíme s hráči, kteří tu už jsou, i s možnými posilami. Změny v kádru určitě nějaké budou, ale nechceme tým výrazně překopávat. Spíš navazujeme na to, co několik let budujeme a čemu věříme i do budoucna.“ Co bys na závěr vzkázal fanouškům a podporovatelům SKV? „Co jiného než obrovský dík. Tak úžasnou atmosféru jako ve druhém zápasu osmifinále si u nás na hale nepomatuju minimálně několik let. Ale nejen v osmifinále, díky za každý zápas a za každého člověka, který si udělá čas a přijde na halu zafandit, zabubnovat a zatleskat.“